Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Řekl bych, že hudba PROTOMARTYR je zhudebněním dnešní upadající tváře Detroitu, odkud toto post-punkové kvarteto pochází. Chlupaté basové linky, drásavé kytary a ledabylý projev Joe Casey tvoří dekadentní tryznu, která má nejtemnější atmosféru ze všech desek, co se letos v této subžánrové kategorii vylíhly. „Under Color Of Official Right“ pro mě představuje odvrácenou tvář všech klonů JOY DIVISION a vlastně i mnohabarevnost jejich odkazu. Tam, kde například MOTORAMA působí příjemně melancholicky, přichází PROTOMARTYR s dusnou depresí, která je infekční.
Z mého pohledu je nová deska PROTOMARTYR představitelem té špinavější a zlejší tváře post-punku. Dusná, tíživá nálada, zakletá do přímočaře jedoucí kytarovky, která se záměrně vyhýbá útokům na první signální, ale dokáže odměnit ty posluchače, kteří vytrvají.
Ultimate Success Today (2020) Relatives in Descent (2017) The Agent Intellect (2015) Under Color Of Official Right (2014) No Passion All Technique (2012)
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.